V zakouřené váze se zbytky tulipánů
Uvadl i pohled zaprášených knih,
Když dotýkala se hvězd
- to jen hladila křídla bledějarní stuhou
.
.
.
S ELEKTROU v dlani páchnoucích dálek
Kdy nebyl jsi u ní
Napjatá s rouškou u stop betonových výšek
Vyňala svou duhu
.
.
.
Ovázaná ve čtyřech světových stranách
Se září perel v němém dotyku
Strnulá mramorem zmatených -
V jedné minutě….
… slupkou pomeranče spálila dým…
…neviděls?...
Safra, safra. Pohybuju se tu už tak louho. A až teď jsem si přečetl pár tvých básní. A oslovuje mě to hodně moc, takže mě čeká dlouhá cesta zpět tvým dílem. I když jsem spíš příznivcem vázaného verše, v těchto básních je to, co v básni člověk hledá. Díky.
07.12.2006 22:29:00 | Blazius
Všechna voda jednou steče dolů a Stázina se dostane Kubovi za ženu. :)
Toš dobré cerko;)
28.11.2006 18:04:00 | Totenkopf
ahoj Nausi, další náhoda, obě máme napsáno 80 básní:))já nevím, víš, pro koho ta báseň je, můžu jen tušit, ale snad se netrápíš, protože ono to za to fakt nestojí. Všechno se zase uklidní a bude všechno v pořádku. Prostě to nějak už dopadne...držím palečky a dávej na sebe pozor, papa Sunny
17.11.2006 17:17:00 | Sunny
hojik..nausi... ten konec je prostě fantastický :)
10.11.2006 08:50:00 | Zamilovaná do nezamilované doby