Mám to štěstí,
že se umím vyplakat
ve verších.
Žádná láska ani páska
jen touha a stesk,
naděje či beznaděj,
víra a zklamání.
Neznalost i poznání,
vítězství,ale i poddání.
Znám ten pocit,
kdy žiješ nadoraz,
jen záleží
ze kterého konce
znova začneš.
A co všechno život obnáší?
Smutek muže,
co právě ovdověl.
Pláč ženy
na kterou muž zanevřel.
Radost dětí
co nový život začínají.
Lítost staroušků,
když děti jim vejminek
za ústav zadávají.
Šťastný pláč matky,
když ji novorozeně podávají.
To není banalita. Jen to bylo psaný už před časem a věř mi,že takhle nějak jsem to cítila. Jsi šťastný člověk Skullíku když nemusíš takhle banálně přemýšlet. Závidím ti...
13.11.2006 15:34:00 | Verule
Na papír pláču často. Pár veršíků a je mi líp.
A život je radost i smutek - bez smutku by jsme o radosti ani nevěděli.
13.11.2006 14:43:00 | evazjersina
...tak nevím , nějak se nepovedla ...
...obsahu rozumím ale no a co to je život ...
13.11.2006 13:06:00 | WhiteSkull