allodynie

Noci bezesné

hluboká rýha v srdci,

tiché povzdechy

a naděje snad v něco

co nemůže být nikdy realitou,

klamné představy,

co na stěny zas šedé kůry buší,

jak vytrhnout jí ze sebe

když v sobě jí mám tolik vrytou.

Co zbývá mi?

jen chvilky vzácné

přes to síto vzpomínek

si sít

a s tebou lásko

a přece bez tebe

svůj život nějak žít.