Anotace: O mně a moji kamarádce Dominičce
Noc,co noc,jsme my dvě brečely,
pocitům jsme obě podlehly.
Podívala jsem se na Tebe,
chtělo se mi brečet ještě více,
měly jsme obě dvě z toho růžové líce.
Společný brekot mě trápil,ale zároveň uklidňoval,
přes den jsme byly usměvavé holky,kam se ten pocit štěstí schoval?
Obejmuly jsme se ale,brečely dál a dál,
osud si s náma dvěma hodně hrál.
Tyhle slzy byly smutné a zoufalé.... Ale už jsme obě veselejší... Domča P.S.- Díky, Maru
06.11.2007 20:14:00 | Didye
Jj, souhlasím s Lucyane ... nebrečte, vše kolem, ač není zrovna hezky, přesto je krásné.
19.11.2006 17:59:00 | NikitaNikaT.
Osud je rozmarný stařec. Rád si hraje. Otevírá jizvy, které měly zůstat už zavřené. Kde hledat klid pro duši však neprozradí.
19.11.2006 17:51:00 | černočerný
Byly to popisované večery na soustředění normal nebulím tak často.....:-)
16.11.2006 19:02:00 | Dušekteráztroskotává