Stojí tu od pradávna
tvrdá, pyšná
domýšlivá
ostrých hrotů plná
v nitru
srdce zaječí
citlivé
silně pulsuje
voda, slunce, mráz
pomalu ji však trhají
v úlomky proměňují
malý kousek
kamínek
už obroušený
vezmu do dlaní
lehounce
dechem pohladím
možná
i tiše zavrní
zapomene
že skálou byl
dominantní.
Kdo nikdy nebyl skálou ... neví jak těžké je jí být ..
.. těžké ... k nepřežití ..
bez konejšivé dlaně ..
21.11.2006 11:26:00 | HarryHH
...jsem se uklepl , chtěl jsem 100 , ruce se mi třesou ... stářím ... asi ...
...užasle se dívám ...
...umíš moc ...
21.11.2006 11:26:00 | WhiteSkull
Hezké.Kamínky jsou docela příjemné když nás osloví tvarem nebo barvou-také si občas nějaký přinesu.
PS.Chtěla jsem ti říci,že tu knihu bys musela hledat v antikvariátu.Je to jak píši stará kniha/asi 30 let/.Ale kdyby se vydařilo, tak rozhodně stojí za to-je vzácná obsahem i ilustracemi.
19.11.2006 13:27:00 | s.e.n