cítím
tu vůni
vůni od řeky
po dešti
okořeněou
čerstvě
posekanou
trávou
a jak tu ležíme
zavaleni
tichem
našich
srdcí
znavených
neustálou
snahou
touhou
žít
teplo
hladí
nás
po těle
a dává
naději
vítr
ženoucí
děšťová
oblaka
kamsi
do dály
a jak tu ležíme
ve svornosti
je nám ctí
se milovat
a dýchat
vzduch
provoněný trávou
Krásné vyjádření něhy a citu.Hmmm…
Ale pozvat smudlínka?
Není Ti té trávy líto,bude přímo zválená?
05.12.2006 20:09:00 | kouzelníček