Milion tisíc prázdných obálek
rozešlu dneska jen tak do dálek,
neb vítr nějak ztratil dech.
Už nefouká tak jako dřív,
však proč se divím, jaký div...
A tak jen smutním po večerech.
* * *
Víš, žijeme příliš krátce na to,
abychom se sobě ztratili.
Posledni dva radky me dostaly svou pravdivosti, nad necem podobnym jsem nedavno uvazovala, a jsem rada, zes to tak pekne za me napsala, segra :) Tleskam.
22.11.2006 19:38:00 | Montynka