Temná noc a temný den,
v hlavě mám zas těžký sen…
Bolest srdce - duši sžírá,
ze tmy na mne šelma zírá.
Žluté oči do tmy žhnou,
démoni už nocí jdou.
Strachy se mi tají dech,
z hrudi se mi vydral vzdech.
Tichý sten se nocí nese,
sama stojím v širém lese.
Tisíce jehel vbodnutých do těla,
v očích zříš temného anděla.
Duše skrývá černý mrak,
z pohledu do nitra bolí zrak.
Studené kapky stékají po těle,
doufáš, že láska tvá, duši mou zahřeje.
Říkáš, že věřit mám slovům tvým -
slova jsou mlha, kouř a dým.
Vidíš je jasně, náhle se rozplynou,
lásky dny zmizí a zahynou.
Temná noc a temný den,
v hlavě mám zas těžký sen….
Jako nálada je to blbý... Píšeš o sobě, že jsi nikdy nic nepsala. Možná bys měla víc číst (třeba tady na literu) a pokusit se vstřebat trochu složitější způsob psaní. Taková Cecilka, Petr Miroslav, Levandule, Marsé, JardaCH (a další) to jsou opravdu skvělí básníci a básnířky. Máš myšlenky a nápady, které by si zasloužily rozvinout ;-)
P.S. A té náladě nepodléhej :-)
23.11.2006 12:52:00 | G.P.