Ostrov

Z očí slepených tekou proudy slz
Mažou mé tváře do obrazů ranních mlh
Ještě stojím má lásko,
ještě dýchám ten kouř
Bdělé noci hoří cigaretou,
voníš kdesi v dáli a já neusínám, bdím
Z tvých očí tmavý stín
Obrazy mizí a vracejí se,
probleskují paprsky štěstí v mém nitru
a prohlubují se rány snů
Chvílemi slýchám hlasy zbabělců,
růžových rán je tak málo...
Proplouvají lodě z neznáma,
mám strach, strach z ostrova na duši
Není kudy unikat,
jen plazit se po souši
S žízní dusící ohně, má lásko chci k tobě
Vody omílají pláže ostrých mraků,
mizí v mlze
Slunce a měsíc,
jak jediný dech vnořují se do mých kroků
a stopy příliv splachuje,
dřív než polkneš doušek lahodného moku.
Opíjíš mne svou lhostejností,
ještě pár kroků...