procházím álejí umírajících platanů
mám panickou hrůza ze slunce
dalšího smrtihlava už nedostanu
zbytek těla držím v ruce
ochočil jsem si štěstí
ale umřelo
místo ůsměvu dáš mi pěstí
aby se neřeklo
přestávám mluvit
stějně nemám co říct
přestávám se smát
stejně k tomu nemám důvod
přestávám kouřit
stejně nemám co
přestávám něco řešit
stejně to nikdy nemělo cenu
přestávám žít
i když sem nikdy nezačal.
mně se líbí první věta...kousek od našeho domu je totiž taky taková-alej umírajících platanů...a vždycky,když se v ní procházím,je mi tak nějak...úzko
09.06.2007 22:19:00 | ztracená