Básně nebásně

Básně nebásně

Anotace: O tom, že člověk nemá skončit ani v té nejtěžší chvíli!

Pramálo dává mi hořká číše jménem život
a já mezitím bez citu čekám.
Na zázrak snad?
Svého stínu se tiše lekám.
Polykám střepy minulosti,
čekám ve stínu.

Noc je dlouhá, pavučiny se chvějí,
v temnotě vzpírá se nestvůra.
Zajatá, ukrytá hluboko v zem.
V tichu duše, ve spárech kamení,
zapomíná hlubokým snem.

Záchvěvy země divoké koně budí,
ti běží jako ve snách stále dál,
podzemní prostory se chvějí,
a bytost jménem Život stojí opodál.

Pootevři oči skrz vlhkou zeď,
pohleď, cit už není,
láska jak by smet.

Není to co chceme sami,
je jen to, co chceme dát,
život sedí tiše s námi,
zbývá jen se pousmát!

Cit, co není,
chvíli změní,
čas už není,
zbývá snění,
Zem se mění
v prostor-chvění...
Autor Anxiety, 29.11.2006
Přečteno 258x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí