Chyť mě, prosím...

Jako když se rozběhneš z prudkýho kopce,
najednou máš křídla a podáváš ruce
...andělům

Všechno za sebou necháš,
všechno a nic ze svý minulosti...
novinkám zas do náruče spěcháš,
nikdy se nepoučíš
...ze svý spontánnosti

V posteli promočenej polštář,
dusíš se a nemůžeš dál
...dýchat
nevnímáš ničí tvář,
běžíš pořád a nikde nekončí
...ten přeplněnej sál

Stejně prázdnej a studenej,
to ticho ti duní v uších...
Jak čerstvě zrozenej,
zase se vracíš...
Jako bys neznal svoji duši
...nikdy se nepoučíš

Náhle tě chytne,
už tě nepustí,
drží tě...
Tvůj křik pomalu tichne,
tak se nebraň...
A nech už těch blbostí