MALÍŘ

MALÍŘ

S hlavou skloněnou vždy kráčí,
Usmívá se do dále,
Přesto, že vítr skučí,
Vzhlíží ke skále.

Usedá do trávy,
Myšlenky nechá plynout,
Jak televizní zprávy,
Které nejdou vypnout.

Ruku zanoří do kapsy,
Vytáhne papír,
A malé černé cosi,
Co kdysi prý uhel byl.

Začne čarovat,
Ostré sklaní hrany se rýsují,
Nepřestává malovat,
I když tvář mu kapky deště bičují.

Sedí tam a nikdy nevstává,
S hlavou skloněnou,
Až do skonání světů zůstává,
A je všech malířů modlitbou.