BÍLÁ HOLUBICE

BÍLÁ HOLUBICE

Vidíš ?
Jak letí.
Slyšíš ?
Odnáší prokletí.
Cítíš ?
Tu vůni století.
Už víš ?
…jsi volná.

Odrazí se k letu,
A teplota tvého zmrzlého těla stoupá.
Jednou mávne křídly,
A tobě spadnou pouta.
Ta kletba je pryč,
Už víš že jsi volná.
Už na zádech neucítíš bič,
Už nebude tě trestat…možná.

Zasloužila sis to…
Sama si to přiznáváš,
Za lásku kterou jsi zahodila:
„Trest si odpykáš !“
Řekla černá holubice,
A tak se stalo,
Tenkrát…

Teď nastal tvůj čas,
Osvobození.
Bylo ti odpuštěno zas.
Už můžeš odejít,
Ona tě vezme s sebou…
…s sebou k zapomnění…

Vidíš ?
Jak letí.
Slyšíš ?
Odnáší prokletí.
Cítíš ?
Tu vůni století.
Už víš ?
…jsi volná.