Metresa

Sebrala všechny své síly a zvedla vzduch
Paprsky průhledného větru
vypíchly mi svaté černo z očí
Kam dohlédnou mé dešťové zpěvy?
Daleko
Nepřestanou křičet
zkrvavenou báseň
Ony ví jak dál
Já ne
Proto už slintavě pomlouvám vášeň
a labutí bál

Otevřela knihu a zpívala dějovou nesouvislost
Po ulicí sametově skučí
ženský komparz z lidských vlasů
Kam pospíchají mé hendikepované buňky?
Daleko
Nevyřežou do hrudi
groteskní stigmata
Ony ví jak dál
Já ne
Tak vnímám neviditelnou fantasmagorii
a krásný žal

Ztráta zvrhlé paměti