Potichounku k tvému loži kráčím,
krok za krokem, před stínem utíkám,
daleko od světla, k tvému objetí,
ty, ó jedinečná, smrti nosíš jen prokletí.
Nevíš co je smrt, nevíš co je život,
jsi jen pouhá myšlenka zloby svod,
jsi-li jen pouhá myšlenka, jsi i má múza,
stojíš víš než bůh, než smrt,
stojíš nade mnou vždy,
když modlitbu pro tebe mám psát,
ó, má jediná krásná múzo, múzo…
Do poloviny se mi to líbí moc.Potom to již ztrácí podle mého-na verši i myšlence.
07.12.2006 17:33:00 | s.e.n