O půlnoci či k ránu

Anotace: Už ani nevím, že jsem to psal...moc se to nerýmuje, ale šlo mi hlavně o myšlenku...

Jo, jo, den se uchýlil k večeru,
na nebi jen pár hvězd při úplňku,
po zemi se válí několik neobvyklých stínů,
po domech se plazí obrys spatřené víly.

Jo, jo, noc se pomalu vkrádá do našich duší,
kousek po kousku nebezpečně se blíží,
nevadí jí světlo ani hvězd magický jas,
ona má všechno a hlavě čas.

Jo, jo, přímo při půlnoci uprostřed města,
stojí jen malý chlapec a jeho budoucí nevěsta,
bojí se a možná i vědí že dnes je to naposled,
už vícekrát se neuvidí a nepošlou si zamilovaný pohled.

Ne, ne, přece život není k nim tak krutý,
jejich srdce tak děsivě o půlnoci mučí,
přece až vyjde slunce opět se spatří,
jak jdou ruku v ruce, to k nim patří.

Ne, ne tma, ale světlo se z východu objevuje,
začíná nový den, kdy se prokletý mrtvý zjevuje,
chce ještě jedinkrát spatřit svoji plesnivou tvář,
aby věděl k čemu si za živa psal o snech snář.

Ne, či jo, nevadí nikomu to vše,
láska se udrží při životě když má správné mše,
mrtvý vydrží slunce svit díky svému odhodlání,
ale všichni se přece jen těší na konečné spaní.