Držíš li v náruči svůj sen,
nezapomeň,
že může se rozplynout jako noc v den,
prosím nikdy nezapomeň…
Na slzu u mých očí,
nezapomeň,
když mrzne, když sněží,
na mé srdce u ohýnku tvé lásky,
daruj mi aspoň dva tvé vlásky,
prosím nezapomeň…
Držíš-li v náruči vytoužený sen,
nezapomeň,
že sluneční světlo může být jen v den,
a dva tvé vlásky k srdci lehce uložím,
položím hlavu na tvoji hruď, pak už jen sním,
ráno vstaň a prosím na mě nezapomeň…
Je to pekné . Myslíš pokračovať v tejto básni? - Hádam nie , ale v písaní pokračuj, ide ti to
11.12.2006 09:40:00 | vierka1