V chatě jako po vymření
V chatě jako po vymření
V chatě jako po vymření
dědovi (1906-1989)
I.
Slunce jako kladka
spouštělo
provazy vedra do oken
a já poslouchal
jak z tebe
mluví pozdní stromy.
Z těch odpolední na verandě
zbyla fermež začpělá do tvých košil
ve vyvrzaném kredenci,
jako by pach mohl mít knoflíčky
a rozepnout se popaměti.
II.
Prolistovaný štůsek
Světů v obrazech proložených prachem,
pár lejster, inkoustová tužka,
tvoje fotka:
pavučiny si osobují
nárok na tvé vlasy.
Kdosi vzal moje oči,
obrátil je dovnitř
a vysypal.
dědovi (1906-1989)
I.
Slunce jako kladka
spouštělo
provazy vedra do oken
a já poslouchal
jak z tebe
mluví pozdní stromy.
Z těch odpolední na verandě
zbyla fermež začpělá do tvých košil
ve vyvrzaném kredenci,
jako by pach mohl mít knoflíčky
a rozepnout se popaměti.
II.
Prolistovaný štůsek
Světů v obrazech proložených prachem,
pár lejster, inkoustová tužka,
tvoje fotka:
pavučiny si osobují
nárok na tvé vlasy.
Kdosi vzal moje oči,
obrátil je dovnitř
a vysypal.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskKomentáře
Pro mě v současnu citlivé téma...
29.10.2011 12:08:38 | Veru
člověk neví, co by řekl, aby nepochroumal takovou křehkou věc. hlavně formulace v první sloce jsou neobyčejně působivé... je v tom (celém) to ticho, co zbyde. v poslední době opět jedna z mála básní, které se mě tkly.
28.10.2011 23:29:20 | Já Esther Ruth