Praštil jsem tělo do trávy, rozpřáhl ruce
listí zašustilo a byl klid
nos mi koukal z oparu
vlhko
no co by dělalo
vzlínalo
já čekal na první ptačí probuzení
snad i na sluníčko
takové to divné, které žere mlhu a nehřeje
jen svítí
pokukuje a je
V myšlenkách poletují ohnivé vlasy
tvé vlasy
krásně mahagonové
ústa
chtěla-li by něco říct
řeknou
zima je tu cobydup
však mlčí, tělo odkašlává
víš loni
když stopy vedly stejným sněhem
žár rozohnil příbytek
šperhákem pozotvíral srdce, spojil těla do klubka
konce držel každý z nás a přadénko spojovalo
každý si kousek odmotal
vzdálenost se zvyšovala pro strmý pád
Praštil jsem tělo do trávy
je listopad
mám narozeniny a v dlani niť
vždyť víš
Maryje...díky
06.11.2011 23:03:20 | WAYWARD
... listí padá....tvé básničky čtu ráda....
je moc pěkná.....
06.11.2011 22:58:00 | Maryje...
...já děkuju
06.11.2011 11:08:34 | WAYWARD
líbí moc
06.11.2011 09:54:04 | Radek.oslov.Šafárik
No tak tahle se i příjemně představuje..a ten obrázek moc nyny.
04.11.2011 09:27:35 | Liška76
...děkuju
01.11.2011 19:34:15 | WAYWARD
Moc hezky se to čte, zajímavé a pěkné, včetně toho názvu :-)
01.11.2011 19:19:28 | synanceia
...asi jsem to tak myslel,nebo ne?Jo...i já...Ď
01.11.2011 18:01:36 | WAYWARD
Je to,
jako když myšlenky volně plují
A pocity si poskakují na kraji naší duše
A pak se spustí suše a v okolí těší
:-)
01.11.2011 16:56:40 | labuť