RODIL JSEM SE V LISTÍ PÁDU

Praštil jsem tělo do trávy, rozpřáhl ruce

listí zašustilo a byl klid

nos mi koukal z oparu

vlhko

no co by dělalo

vzlínalo

já čekal na první ptačí probuzení

snad i na sluníčko

takové to divné, které žere mlhu a nehřeje

jen svítí

pokukuje a je

V myšlenkách poletují ohnivé vlasy

tvé vlasy

krásně mahagonové

ústa


chtěla-li by něco říct  

řeknou

zima je tu cobydup

však mlčí, tělo odkašlává       

víš loni

když stopy vedly stejným sněhem

žár rozohnil příbytek

šperhákem pozotvíral srdce, spojil těla do klubka

konce držel každý z nás a přadénko spojovalo

každý si kousek odmotal

vzdálenost se zvyšovala pro strmý pád

Praštil jsem tělo do trávy

je listopad

mám narozeniny a v dlani niť

vždyť víš