zahalen podzimem...

procházím podchodem
když tu náhle se z šera
vynořil na zdi
portrét ženy...

má závoj a šaty
dlouhé jako ozvěna
skryté nahoty
se zdrojem světla
jako výseč do tmy
ozářenou pletí...

na nohou
modré punčošky
a bílá látka s krajkou
objímající tělo
jako vodopád poetiky
končící v tůni...

a tak jsem počal sledovat ten proud
až do středobodu
toho zvláštního obrazu v obraze
jako bych pádloval
s hořící svící v ústech
ke skalnaté proláklině
doufajíc že naleznu
fons et origo
ve spojení moudrosti a přízně
tajemství stvoření
neposkvrněného nenasytností...