Anotace: -
Neumím
psát básně
o tom,
o čem bych
skutečně chtěl.
Slova,
co mě napadají
jsou jako motýli,
co si sednou
člověku na dlaň,
ale jen omylem
a na chvíli
a možná jsem tady
taky jen omylem
a ta chvíle
může být
brzy pryč,
a pak
když jsem s tebou,
a ty mi říkáš,
jak je všechno špatně
tak si říkám,
že možná neumím
ani trochu žít,
tak jak bych
vážně chtěl
„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“.
V těchhle slovech je pro mě skrytá veškerá poetika našeho bytí tady, a tak nějak mi to vyvstalo na mysli při čtení;)
24.02.2012 20:35:45 | Písnička...