..citadela..

.

věž z nás je vyšší jak my
a nemůžu dosáhnout vrcholu
šplhám, lezu každým dnem..
a padám dolů
do temnot

věž, co nemá jméno
a na její výšku
se lze spolehnout

pod slovy
se klikatí
šála
z rozcuchaných dětí

a směrem k nám
si smutek
cestu klestí

ale nemá
zde místo

v jednom obejmutí
skrývá se láska

v jedné růži
pnutím

sklo tou křehkostí praská

jinotajných hvězd

a tak dýchám
bez prstů
hnutí...

a zem se k pádu řítí!
do tvých očí
do hořících loučí

co nosím po kapsách
i Korán
vede mne Alláh

moře nářků
a poušť díků

ze země sbírám
trosky dvojčat
velká je noc
poustevníků

ze zálivů
měst

z díkuvzdání
ledu polárních vlaků
namodralých gest..

..

máme hebkou kůži
porostlou tisíců ostnů

na pláži z růží
skleněným ostnem
tě bodnu

.