Nejsem ta, kdo se směje

Občas,
ale to vážně jen
mám stavy
spojené s pocitem
plným  řečmi o beznaději.

Včera jsem vstala a řekla si
„budu jiná“,
a tak jsem skočila šipku do světa
kde city nikdo nemá.

Takže další básničku napíšu
znenadání
a zírám dál na svoje
propiskový tetování.

Nejsem ta, kdo se směje
nejvíc a naposled,
jsem jen opilá básní
když hledám správný slovosled.

V tomto světě není
hudba, co by mě rozesmála
ani slovo, které by vystihovalo
mě – asociála.