Z(a)tracený v lese

Má touha po slávě je odraz v zrcadle

Naprosto totožná však zcela obrácená

Zavrtím hlavou i obraz říká ne

Pokaždé pohádka, byť jinak vyprávěná

 

Do šťastných konců chci králičí norou

A proto nastražil jsem po lese oka

Měl jsem říct pravdu, tak jsem ji řekl holou

Teď v lese není, kdo by nové nory kopal

 

Za půlnoc přehoupl se měsíc v novu

Stydlivý ukryl se před pohledem hvězdy

V černé tmě zaslechl jsem tiše houkat sovu

Krom nás dvou už tu zřejmě nikdo jiný nezbyl

 

A tak tu smutně bloudím za bludičky

V houkání sovy už jsem dávno poznal sýčka

Za jejich pozůstalost zapaluji svíčky

Marně však svítit dokud neotevřu víčka

 

Nepoznám přítele, i kdybych do něj vrazil

Ve tmě co lačně spolykala všechen život

Ochromen hrůzou jsem sám v sobě našel azyl

Poznal jsem strach, tak abych užil si ho

 

Od těch dob v duši mé se zabydlely střepy

V kaluži krve zrcadlí se obraz křivý

Děsem jsem pozbyl smysly, takže jsem i slepý

Na konci sil, však setrval jsem živý.