koloběh

Anotace: -

nejzvláštnější ze všech cest je cesta sama
přesun na místa údivu a fascinace
útěk z nudy do oáz nebo rájů
a je to jen silnice - tepna mezi městy
jedu dolů
a lidi - holubi na fontánách
a lidi - mizí, jako dny v kalendáři
rychlost jen odkrajuje východ od západu
měsíc - stále stejný, stále chladný
měsíc - nekompromisní přelud snu
maniakální touha být první
nebo alespoň vstoupit na místa,
kde soudce v hlavě řekne,
jak moc jsem dobrej, nebo nuznej
všude dobře, kde se žije
všude dobře, kde to hnije

bezcílnost je útěk bez cíle
a prvenství je náruč strachu
a pro-to-se-ne-zas-ta-vo-vat
necítit ticho, někdy až příliš těžké
koloběh!
pár vyfocených vzpomínek
opojením vyproštěných minut, které dovedou
do nedefinovatelného pocitu blaha,
který nakonec udusí ticho
raději třikrát vyšplhat na horu obdivu,
než odpovědět na otázku, jestli ta žena doma
stojí vůbec za to ?

koloběh cest a marného hledání
koloběh cest a plochých vzpomínek
koloběh cest a dětských úžasů
koloběh cest a mrtvých idejí
koloběh cest a odpočinku
koloběh cest a ticha

vstoupil jsem do náruče matek
výšin oblaků
jak oheň pálícího slunce a ledového větru
den byl kratší a noc vyháněla sny
cáry kůže odpadávaly, jako přebytečné emblémy přepychu
a krev odnášela sílu jít dál
náruč matek - tak fascinující
a tak smrtelná
stíny postav - tak tak neznatelné osudy uzavřené v tělech
putující sem a tam
v apokalypse ticha a klidu
jednou snad spatřím ten pohled
možná napůl mrtvý
jako vyvrženec ve vlastní duši
ale sny se krátí, až zmizí úplně

opouštím náruč matek
prameny blaha a incestní touhy
daleko do míst zapomnění
lidi jsou stále stejní - bez tvarů a bez moci
usínám s pivem v ruce a ptám se, proč to všechno?

opět pohlcen koloběhem cest
vstupuji do dalších dní
krve mám zas na rozdávání
ale jizvy si beru s sebou
opět sám, jako kdysi

koloběh cest a marnosti
koloběh cest a hnusu z lidí
koloběh cest a hněvu
koloběh cest a mlčení
koloběh cest a nových dní
koloběh cest a bolestí

vstoupil jsem na místa historie
do trosek ukrytých v džungli
tolik stínů jsem potkal cestou
až jsem se stal jedním z nich

ale cosi začalo ve mně křičet
hlasy těch, které potkávám ve vizích
jména lásky a tajemství
vstoupil jsem branou do minulosti
chodil jsem městem jako tehdy
uprostřed vize, slunce a ticha
ohně hořely na ulicích
zlato mi pokrylo vlasy a dech města postupně sílil

i toto město mělo svou horu
místo setkání
místo křížení cest
seděl jsem na hřbetě pumy
temné s jiskřícíma očima
jen sledovala koloběh
a já o ní věděl
setkání bohů, matek a nebeské rosy
tanec očekávání v tlukotu srdce

vstoupil jsem do nebeského světa
vstoupil jsem do chrámu stínu
pod sluneční hladinou
odlesky osvětlovaly cestu a já kráčel dál

Jako ve snu s probuzením
opět jsem stál ve městě
opět mezi stíny
jen to bylo jiný
jejich deformované tvary se míjely podél zdí
jemně nakračovaly, protože
byly umlčeny tichem
a odnášeny vlastním koloběhem
vlastní cestou hledání

koloběh cest a potěšení
koloběh cest a mladosti
koloběh cest a nadšení
koloběh cest a slov
koloběh cest a dnů
koloběh cest a extáze

Místo setkání se všedností proběhlo v slze světa
zapomnění je příliš silné
a mlčení je cena nejvyšší
na koncích cest jsou zase stíny
byly a budou
své radosti si jen půjčuješ!
a své pocity máš vždycky sám!
odnášen koloběhem do končin světa
za pár hodin nebo míň
není to ani veselý
apatické sledování mraků
pokud únava nespolkne i ty poslední zbytky bdění
koloběh je tu vždy a neptá se
bere těla, krade duše

místa posetá vzpomínkami
kladené jako kříže u silnic
a všem lhostejné

koloběh cest a života
koloběh cest a přežívání
koloběh cest a ztrácení
koloběh cest a apatie
koloběh cest a mizérie
koloběh cest a stínů