Život je boj

Tichá lítost sebe sama?
Ale no tak! Chce to řádné drama!
Tiše fňukat v koutě,
co když zaslechnou tě?
Budeš stále vzlykat,
za své hříchy pykat?
Proč neřveš? Nekřičíš?
Chceš jim namluvit, že snad spíš?

Jen ať vidí co v tobě je!
Drzá, vzpupná, s morálkou zloděje.
Taková ty chtěla bys být,
ne sebe sama v sobě potlačit.
Předstírání nevinnosti,
to v tobě přeci láme kosti.
Kosti, páteř i důstojnost.
Proč tedy býti nezvaný host?

Vždyť jsi také bytost živá,
cožpak zasloužíš si slova lživá?

Slova prázdné lítosti,
s hořkou chutí marnosti.
Otázka ale jinak zní,
stojíš TY o ni?
Lítost zbytečná je,
s ní nikdo nikdy nevyhraje.
Sama sebou měla by ses stát,
ne jen stále utíkat.
Zůstaň stát,
připrav se.
Do boje vydáváš se!
Do bitvy za svůj život a štěstí,
mečem a srdcem cestu si klesti.
Než dojdeš na konec své pouti,
sebe sama musíš naleznouti.
To je oč tu celou dobu kráčí,
věř že pro šťastný život to úplně stačí.