Bojiště

Nádor vetkán v slábnoucí paprsek,

poslední posel slunce konejší mrtvou zem,

pohled krví zalitý vpitý do trosek,

v zapomnění zde lidské duše stárnou...

 

V slze lapena vzpomínka na syna,

Pod mříží mosaznými květy zdobené,

život opouští trnitá naděje,

a vetché sny rozdírá skrz srdce vojína.