zvony sní
sněženkami
které jim
nevoní
...
a jak jdou do deště
kaluže sníh rozpouští
motýla nikdy neviděly
ve slunci zatřepal
teplo pod křídla
a rozletělá
umřelá
možná
usmála se
na mokrý sníh
který nad kopci
příbuzné těšil
závějemi
pod okny
malebně
zaléhal
...
právě zvony rozvoněly
slzami rozmačkané
sněženky v dlani
a v naději
zvonily