Anotace: Láskám z kočičího zlata. Hrají nejpěkněji, když se schyluje k zosnovanému konci.
Kosti bílé
svítí na kameni
mladých hadů
nemocných
Zpitá vítrnice
s puškou na rameni
divoká
Dítě,
střílí do holení
do těch,
co Zná.
Korálkům zubů
jazyk zabubnuje
vítá z dálky
oknem ponocných
světlem co můry pohlcuje
násobí lásku s dát,
pak Sbohem-jít.
Kosti bílé
tvé
z hadího boje
z kůže myší
polyká
teplá plyš chvíli hlad rozcupuje
s ocasem z tlamy
s citem Medúz
uštknutého pokládá.
***
tak sem se jednou zamyslel... a zjistil ze mi neco chybi... ted... to pomalu nachazim... dekuji mockrat...
02.02.2007 17:24:00 | Tömätäri