V zajetí... Tebe.

Chtěla bych se ztratit v peřinách. Nadýchaných, voňavých. Po tobě. Tvé vůni. Vůni cigaretového kouře. A něčeho velmi sladkého. Vanilky. Možná. A důvěry. Jen chytat ty mini částice prachu, před tím, než dopadnou na mé tělo. Co kdybych tu ležela celou věčnost? Jak dlouho by to bylo. A co by se stalo. S tím prachem. Usadil by se na mém tělu. Pokryl ho nánosem všeho neštěstí... A samoty. Těžce dopadám na ty peřiny. S pocitem beznaděje se v nich choulím. A ztrácím. Navždy... Jak dlouho? Potrvá než mě najdeš...