Výplav

Na konci světa černá se line záře,

na konci světa psy slyšíš výt,

užiješ si život, a v potu tváře,

mdle a zasněně pozdravíš proletáře.

 

Ve sněhu brouzdáš se na cestách Svatých,

vyděděnců rodin, zlost zříš v očích,

které Ti vše vyčítají, ve dnech zlých,

ukazují, že vzbuzuješ jen smích.

 

S vrakem korábu plavíš se v dál,

s vrahem od drábů, zklamaných,

cestou krve schovanou v tmách,

po květech růží pošlapaných.

 

Nižádný soucit nemůžeš chtít,

Nižádný soucit nečekej od lidí,

vše co zmaříš, však můžeš mít,

nemusíš prosit tu vrstvu libidů!