je těžké city vzbudit
když svírá nás strach mluvit
skrze mraky slov nastává loučení
když mluvení je neustálé mlčení
kdo více než sám život,
našich duší pilot,
vyprošuje milost,
když tmu zahalí lítost
jojo,
zas něco příjde,
tohle vím
sám sobě i tobě
jsem kamenem hraničním
"sám sobě i tobě
jsem kamenem hraničním"
vidíš... vždycky mě něčím překvapíš
08.03.2007 22:05:00 | Miléne Marguerite
A někomu, kdo se v důležitých chvílích chová poněkud retardovaně, je třeba slova přímo vpálit do života.:)
04.01.2007 16:45:00 | deuxEm
líbí se mi obsahová stránky tvojí básně ! ... ze života, tak to někdy je, že !
04.01.2007 13:46:00 | Alci