Anotace: Tohle jsem napsala k jednomu lidskému příbehu, a zároveň k mnoha příběhům, místem děje je Hirošima po dopadnutí atomové bomby... (Prosím omluvte nejasnosti.)
Tak jako mi padají bílé vlasy,
nemocné vlasy,
umírají lidé.
Nemocní lidé.
Ponížení lidé.
(Smutní a utrápení lidé.)
Za jedny ruce, nohy, břicho, tvář
padne jeden vlas.
Když ne Bůh,
aspoň ty nás, smrti, spas!
Lépe snad opustit tu zkázu,
nežli ji viděti,
lépe umřít v ohni, mrazu,
než v tom ponížení,
než ve smutku a útrapách.
Naposledy přivoním ke květině
a neodolám pokušení
už jen v těch nejhloubějších snách.
A pak jen klid- a ticho-
ve věčnosti a tmách.
já neumím říct...snad jen díky ..je nádherná a nelze ji dle mého vytknout nic
26.01.2007 23:26:00 | Nút
Mě se nejvíc líbí ten konec... sem asi trochu blbá ale je to tak... jinak chápu i ten začátek(což je u mě co říct:)) Jinak píšeš upe nádherně nechápu co řešíš....:)
18.01.2007 17:33:00 | Choosy girl
Myslím, že nezálěží na věku, když někdo píše, tak může psát skvěle i ve 13! je to moc pěkný, líbí se mi tvůj styl psaní a jinak díky za komentáře!:)
10.01.2007 18:32:00 | Nerien
nevěřila bych kolik ti je kdybych si to nepřečetla na tvůj věk jsou básně fakt skwělé
08.01.2007 14:03:00 | whiolet
Souhlasím s WhiteSkull, protože většina čtenářů neví oč se jedná. Bez toho začátku to je velmi hezká básnička pro všechny. I tak to máš za 100%.
08.01.2007 11:08:00 | Psavec
Ty první čtyři řádky jsou taková symbolika, kterou chápou jen ti, kteří ví o čem jsme se ohledně tohoto bavili. Takže proto jsem se omlouvala za nejasnosti... :)
Jinak díky...
04.01.2007 16:10:00 | Marketka3x3