Pohádka

Pohádka

Anotace: o šťastném konci :o))

Za hory, za doly, za řekami,
země je pokryta pasekami,
tráva je po kolena, někde i vyšší,
zvěře je tam plno včetně myší.
Na jaře kvítky vyloupnou se z poupat,
v létě se do řeky chodívá koupat
princezna Raduška, děvče mladé a čilé,
na podzim zalézá zvěř do svých doupat,
v zimě je pod sněhem zas všechno bílé.
A v tomto království vzdáleném,
co pětkrát bys dohodil kamenem,
zbytek doběhl a kousek letěl,
svítí se v noci spoustou světel.
Každý se stará o královskou dceru,
kníže, komorník i pan král,
dám na to svůj krk, na mou věru,
takovou nevěstu bych taky bral.
Jednoho dne však oblohu
zakryl mrak
a ve sloji blízko lesa
se usídlil sedmihlavý drak.
A nestačilo mu bydlení,
ten drak měl snad nějaké vidění
a prý princeznu za ženu že chce
jinak on všechno sežere!
Král z toho onemocněl,
princezna se rozstonala,
sama věhlasná rada mudrců
se v tom moc nevyznala.
Až přišla na zámek babička
a vyndala hada z košíčka.
Kdo toho hada políbí
prince osvobodí.
Musí to být dívka s dobrým srdcem,
princ se jí ihned zalíbí
a od draka ji vysvobodí.
Princezna dlouho plakala,
ale když zjistila, že jiná volba není,
z myšlenek se probrala.
Jakmile půlnoc odbila,
zavřela oči a hada políbila.
Had se zatřásl,
vše kolem potemnělo,
zámek se otřásl
a ze země něco vyskočilo.
Světla pohasla, všude byl klid,
pan král dal pochodně zapálit
a jak rozhořely se plamenem,
do princezny jak bys uhodil kamenem.
Tak krásného prince neviděla
snad co vůbec živa byla,
ve vlasech měl ptačí chmýří
a jmenoval se jak jinak než Jiří.
Hned se spolu zasnoubili
a spolu by šťastně živi byli
kdyby se opět neobjevil drak,
měli tu smůlu, bylo to tak.
Princeznu chtěl dacan zase,
prý už se na loukách dlouho pase,
a tentokrát ne za nevěstu,
ale prý rovnou k obědu!
Princezna hořce zaplakala,
Jiřího objala a usedavě vzlykala.
Nezoufej, princezno, vím, co se patří,
možná mi pomohou i mí dva bratři.
A ještě té noci zvonek zvoní,
to jede Jirka ke sloji,
není však sám, má tu své bratry,
každý z nich jede na bílém koni.
Jeli jen krátce a přijeli k jeskyni
ani ne do rána tam pobyli
a drzého draka pobili.
Druhého dne se konala svatba,
Raduška a Jiří brali se,
trvala tři dny a čtyři noci,
protože oni milovali se.
Když pak bratři jeli domů,
cinkli na starý zvonec
a téhle veršované pohádce
udělali konec.
Autor George Baker, 24.02.2005
Přečteno 585x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (1x)

Komentáře
© 2004 - 2021 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter