Setkání v temnotě

Měla jsem možnost spatřit tvora s krvavým srdcem
a duší hlubokou víc
než všechny studny světa.
Měla jsem možnost pohlédnout mu do očí
a procitnout.
Ty oči nepatřily k těm,
jejichž světlo rozjasní ponurou chvíli
jediným mrknutím.
Všechny hrůzy uplynulých věků
zkalily je.
Samota a zatracení
stékala se slzami po propadlé jeho tváři.
On plakal.
A já s ním.
Však nakonec padli jsme v objetí
a já poznala skutečné tajemství
věčného žití.
Sic bez světla, sic bez štěstí.
Žití.
To bylo ono procitnutí.
Děkuji za něj.
Děkuji za něj všemocným bohům.
Jelikož ten tvor
byl bůh sám.
Svržený z nebes, nenáviděný a zatracený.
Přesto milován.
Milován mnou a vzýván.
I prokletí občas procitnou.
Já to vím.
Jsem sama prokletá.