morendo...

morendo...

Anotace: nechat pozvolna odeznít...nelze...

motal jsem se
po hrudkách hlíny
jako taneční panic
po parketu
když mne zasáhla
koloratura
libozvučná hudba
co plní potřeby
mého vnitřního ucha...

objevuje se
tak blízko
a zřídka
že její polohu
není možné určit
ani podle hvězdných tabletů...

vítr a prach
se ženou
z opačných směrů
proti sobě
dvě oči nestačí...

zakláním se na židli
kymácí se
zkouším se chytnout
strhávám tě sebou
a tys pravila
vide nudis manibus
dívej se nahýma rukama
právě začíná
barevný večer
dlouhých podzimů...

tajemstvím
těla a mysli
drásáš
mou představivost
bizarností
našich juxtapozic...

se ctí
možná právě tím
že jsme si navzájem
nepochopitelní
na mnoho způsobů
pociťujeme sílu přitažlivosti...
Autor enigman, 17.02.2012
Přečteno 314x
Tipy 13
Poslední tipující: Holis, Psavec, CULIKATÁ, Květka Š., střelkyně1, Jiparo, tato22
ikonkaKomentáře (2)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

koloratura(jak hezké slovo)povah činí soulad...aneb protivy se přitahují...:-))

17.02.2012 21:08:28 | střelkyně1

a v tom právě tkví ta přitažlivost nepochopitelnosti..hezké:-)To něco co láká..stejně jako Tvé básně...a tato část mě zaujala nejvíc,je krásná:

zakláním se na židli
kymácí se
zkouším se chytnout
strhávám tě sebou
a tys pravila
vide nudis manibus
dívej se nahýma rukama
právě začíná
barevný večer
dlouhých podzimů...

17.02.2012 19:52:59 | xoxoxo

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí