Z hmotného světa nic si sebou nevezmeš
Jen zážitky překonají propast smrti
Všechno co jsi budoval a co chceš
Na zemi bude tvé potomky škrtit
Všechny starosti zmizí jak mlha na slunci
Bolest se rozpadne na zrnka písku
Život se odpojil, došel jsem ke konci
Opouštím tebe i rodnou vísku.
Smrt mi dala nádherná křídla k rozletu
Potuluji se nekonečně krásným prostorem
Všude je spousta barevných květů
A slunce vždy svítí nad mým obzorem.
Dívám se na svět z jiné dimenze
Tam kde se všichni jednou shledáme
Kde není starost o penze
A nikdo z nás už nestárne.
Taky bych si přál tam létat, se svýma již nežijícíma, co jsem měl tady tak rád a mám rád stále. No, ale hlavně, aby tam nelítali s náma Hitler a jemu podobní.To by bylo asi jako z bláta do louže :-)
14.05.2012 13:48:11 | Jeněcovevzduchukrásného