Slunce

Chvěji se jako struna vytažená z duše,
která oneměla, když červánky vysvlékly se do naha,
v půlnočním světle odejmul jsem lásku,
byla jako řeka v podsvětí -
věčná a smutná, vznešená a mrtvá,
pak spal jsem a bylo ticho,
jen vítr čechral ty vlasy,
jež ustřihl jsem před svým spánkem.
Zavřel jsem okenice do svého světa,
padalo a pálilo do nich slunce,
nebe se zlomilo ve hvězdné sféry
a z mrtvých světů povstalo mé srdce.