the last
nenacházím východisko této situace,
postrádám děj této okupace.
...chybí mi ta pointa...
myšlenky se mi překrývají,
do hloubi mého srdce,
se tvá slova zarývají.
avšak mám v tom nepořádek,
stále nevím jak mám psát,
nevím sak si to přebrat.
mám v tom zmatek.
píši stále to samé,
to co již všichni známe.
píši imaginární klam,
nejsložitější hlavolam.
jen stále přemýšlím,
jak jej vyřešit.
proto z cesty odcházím.
...když mi to nemůže
nikdo objasnit...
...už navždy...
...už se nevrátím...
...mé vysvobození,
z krásy psaní...