VŮNĚ

Bílé klapky klavíru
jako rozpuštěné vlasy
čechrané tóny
bezedné propadliště
kde třpyt slunce v jasmínu
nechá dozrát zlaté klasy
jako kovové spony

ve tvých pavučinách

pro láskou oslabené
a bezprizorní
pro všechny v citech pomatené
jež pokorní
a svorní

tiše naslouchají
tlumenému hlasu ve tvých vlasech
jak našeptává

jen pojď blíž
a přičichni si k vůni života
co je tak sladce štiplavá
a s šetrným podtónem emocí
navozuje nejvyšší stav blaženosti

a tak tiše potají tají
v každodenních zápasech
a ta vůně uvnitř mocně dozrává

jako vězněným ocelová mříž
když obepíná jejích srdce samota
a pocit bezmoci
a nehostinné zlosti.