ve stínu lip

za střechou z mrazivých stínů
pohlédnul jsem Ti do očí
do těch očí říkajíc neodcházej
nikdy neodcházej do zapadajícího slunce
slunce ukrytého v mracích Tvého úsměvu
úsměvu bez kterého není ráno ránem

sivá mlha pojala podezření
kdýchnutím kývla na pozdrav
všeobjímající lásce
co se právě oběsila na první větvi
čerstvě poraženýho stromu
který vyvrhnul své vnitřnosti
na mechový koberec
made by příroda

zákony bez hranic
zítřkům diktují
za bezesných nocí
délku oddychování

tím se končí etapa
snu a polibku
začíná život
život bez závoje
ideálu
či
stínu

klíčky od vrat ztracené v polích
mívají jemně narezlou příchuť
ovsa hejsa do brandejsa

bonjour Švýcarsko