osidlující...

bylo to mírumilovné místo
na pohled
tiché pokojné a půvabné
ale já si říkal
že na té prázdné stavbě
je něco smutného
když se na ni tak dívám
jediné co z ní zbývá
je kamenný komín
a pár rozpraskaných stěn
zasazené uprostřed tuctu jabloní
podlahu pokrývá vrstva
vlhkých hnědých listů
a hnijících jablek
připomínající koberec
a vzduch je prosycený
jejich vtíravým pachem
moštového aroma…

nabral jsem si hrst hlíny
zamnul ji mezi prsty
a jen tak pro sebe podotkl
tady zůstanu
je tu dobrá půda…