Anotace: Na lavičce, na Malé straně...
Stmívá se, nastal soumrak
i mé pivo už jen líže dno
koukám vzhůru na měsíc
co září v tmě jak strašidlo
a kolem další príbuzní
sic z elektřiny živení
straší tu
nemluvě o halogenech
umístěných na Vítu
Už je tma a lahev prázdná
hraje s větrem jeden tón
tramvaj zvoní na chodce
někde blízko bije zvon
zas se ozve syknutí
v dáli něco odletí
a cinkne o zem
nádherná je matka měst
v podvečer po osmém
Krásná. :O) Až jsem to zahlédla. Svou poezii má velké, noční město. Kéž bych tak mohla být tulákem, co se jen dívá. :O)
29.11.2013 08:49:10 | Tichá meluzína
Tulákem můžeme být všichni, no ne?
29.11.2013 11:07:05 | Giuseppe_Lumík
Takovým tím, co je neviděn, neslyšen, však sám dobře vidí a slyší, nepotřebuje nic a nikoho, a nespoután proplouvá věčností. To každý nedokáže. :O)
29.11.2013 13:55:50 | Tichá meluzína
To je tak krásná představa. Daří se mi to jen chvílemi, jako byla právě tahle. Musím cvičit.
30.11.2013 23:32:11 | Giuseppe_Lumík
Z hluboka dýchat, z hluboka dýchat. Vypnout prsa, břicho zastrčit! :O)
30.11.2013 23:55:22 | Tichá meluzína