když k tomu setkání došlo...

Anotace: ještě jsem nevrhal stín...

sledoval jsem
zatemněn ze všech stran
peřiny nadýchaných mraků
stočené Coriolisovou silou
do bouřkových spirál
a černý oceán pod nimi
tu a tam odrážející kalná světla
se svíjel jako mamba…

dobrý den řekla
žena s přirozenou grácií
podle lidských měřítek
velmi pohledná
obzvláště když se usmívala…

já si prohlížel její žebra
a vytvarovanou měkkou tkáň
pod nimiž bušilo srdce
a v tu chvíli mi bylo jasné
že evoluce není nic jiného
než řetězec složitých výpočtů
psaných zaschlou krví
a vypadlo ze mě
madam vy jste skvělá investice
co se vyplatila…

rád bych vám něco ukázal
tedy pokud svou horlivostí
nenaruším nit vašeho programu…

když jsme prošli horou
kolem mnoha podivných výtvorů
a jako světelný oblouk
se nad námi klenula melodie syrinxu
převaloval jsem otázku na jazyku
jako prstem klapky od klavíru
tak co jste se dozvěděla?

inu
někdy je dobré
přemýšlet nezávisle
ovšem pro většinu lidí
kteří se zabývají uměním
se myšlenky mohou stát opiem
takže nemusí být bezpečné
být sám sebou
tady to není ten případ
po procházce vaším vesmírem
vím bezpečně
že nerozumím téměř ničemu…

s tím počítám
proto bych chtěl být jako vy
člověk rovníkového typu
jehož touhy byly vyslyšeny
víte podle mého průzkumu
moc sídlí tam
kde lidé věří že sídlí
jenomže netuší
že může být i stínem na zdi
a stíny umí zabíjet
a často i malí
mohou vrhat dlouhé nože stínů…