K černým stínům,
tam chci jít,
sladký šepot,
smrti křik.
Tak opouštím
zas a znova,
království mé,
jen prázdná slova,
v nich můžu,
čím chci být.
V tichu...
spánku klid.
Cestou dál,
když hněv mi vzal
mé bezpečí
a touhu snít.
Škodolibě se smál
přízrak bolesti.
Ztracena v pověsti,
tam můžu,
čím chci být.
V tichu...
smrti klid.
Celý život jsem byl čím jsem chtěl a teď jsem rád, že jsem sám sebou. To je asi osud básníků. Pěkné.
18.10.2013 16:42:28 | VEDz RVAHEs
Pěkné to je,
čísti v leže,
nebo vstoje,
ale kdeže.
..pěkné to je.:-)
25.11.2012 22:10:47 | Robin Marnolli
..a přiloží pak někdo ruce svoje na dlaně tvé a duši tvou,
zahojí všechnu bolest velkou,
to je pak sladkou odměnou..
01.07.2012 09:50:28 | BARBYE