Papundeklové fluidum...

Jsem nádoba, co vyhnilo jí nitro.
Jsem zoufalství nezrozené in vitro.
Jsem křehčená, jsem esence všech slabých.
Ač zlomená tak přeci věřila bych...

Dál v zázraky a v sílu tvých dvou světel.
V tvá ramena i v nenadějný jetel,
co počtem šťastných lístků je silně pod míru.

Leč víra má dnes mizí, jsem žertem vesmíru.
A sudičky se baví a já už nevěřím,
že mečem z papundeklu jim kruhy rozčeřím.