vyskleněno...

Anotace: mírně klováto...

to bylo tenkrát
kloktal jsem zrovna kopt
za občasného klení
na jedné nakloněné rovině
u kotle pod Kletí
když se splašily kladkostroje
klony se obrátily
v kloubech
vzpurně
proti svým pánům
aby je odklonily z vývoje
zkolonizovali planetu
a začali z původních obyvatel
klidně vytvářet nové klony
s vylepšováním nesmyslů
kteří klonovali další klony..

naštěstí jsem unikl
ze spárů jednoho klonu
poklon kujícího klauna
a začal vymýšlet
jak bych zneklidnil tenhle klan
a uklidil jej do kokonu
dřív než se lidstvo
bude muset pokorně sklonit
pro odklepnutí konečného rozhodnutí
a jakékoli námitky
i ty oprávněné
budou nepřípustné…

víte jak to je
závislost na používaných srdcích
je nevýnosná
jediné co se doopravdy prodává
je to co je nové
v tomto případě vyklůnované…

přemýšlel jsem jak je dostat
pomocí nějakého kryptogramu
když jsem zaslech klokotavý smích
ona stála mírně zakloněná
s květinou v klopě kabátku
se štíhlým pasem
ňadra vysoko posazená
a pyšná
nohy dlouhé
půvabně tvarované
oči jako říční perly
orámované hřívou černých vlasů
smyslně vykrojená ústa
kterými proklouzla slova
co takhle nějakou šifrovanou hádanku
apropó
chvíli jsem si myslela
že jste příbuzný Clooneho...

lehce jsem se zakuckal
spolkl lichotku
a koktavě odpověděl
to je mýlka
pár genů vlastním jen od klokanů
takže když vidím slečnu
s jiskřivým intelektem
radostně poskakuji
máte pravdu
největším oříškem zůstává
význam každodenní mluvy
potažmo
překlad z jazyka do jazyka
čímž se stává pro klony
rébus smrtelně neřešitelný
teď jim ukážeme
milá Dorabello...