POPRAVA

Ostří meče zrcadlí
poslední okamžik před popravou
pak ohlušující nápřah
a chladivě ušlechtilá ocel
s přesností stopaře
co vždy užene svou kořist
zráží jediným švihem vaz

a obecenstvo v němém úžasu
nehybně s vlastním pocitem svědomí
se v agonii zalyká a kouše do rtů
jako by to právě
na dřevěném pódiu zborceném krví
ležela jejich vlastní hlava

a najednou hlas
z toho strnulého davů
zvolá
starý král je mrtev
ať žije ten nový

jásot,dupot,smích
a bujaré oslavy
plné rudého vína
s přívlastkem smrti
a vyzrálé chutí po pomstě
zalévá ulice
jako slzy co kanou
z deštivého soumraku
kde předkové pláčou
pro zmařený život
a staletími šlechtěný rod
co v jediné vteřině
právě vymřel po meči.