Zatracen
Zatracen
Anotace: ....
Stojím ve stínu tvých slov
a kapky ticha
dopadají na mou tvář.
S pocitem marnosti
se do vzpomínek ukrývám.
Za závoj z mraků
měsíc ukryl svoji zář.
Noc je mým spojencem
a vlci se smějí
mému žalu
Komentáře (14)
Komentujících (12)
Doporučit
Tisk23.01.2007 18:55:00 HarryHH
... jo vlk, to je prevít ....
ale ten zdomácnělý posedáváním po vlhkých mezích nevyje ...
... proto se jeho použití jako kulisy temného příběhu nedoporučuje ...
dají se s ním ale provádět jiné taškařice - třeba sedací koupel v heřmánku .... :-))
16.01.2007 21:32:00 kouzelníček
No jo,Ty se divíš? Stojíš ve vlhku a je tam určitě i zima a podle těch vlků jsi si i na hodnou chvíli sedl.
Chlape, takovejch roků a děláš takové blbosti.Vem klacek a vyžeň vlky.Pak vezmu klacek já a poženu tě pěkně na sluníčko.To budeš koukat jak je svět nádhernéj.
Čauky.
10.01.2007 10:55:00 Mácha
...Jarčí se pochovám sám...už mám i místo...:))
...Jardo jsem s nima kámoš, ale to víš i kamarádi se mi občas smějou...:))
10.01.2007 10:50:00 Jarky
tak ty můj chudáčku nešťastný, bych tě pochovala ale hlídá tě furt ten vlk :-))
10.01.2007 08:57:00 Levandule
... si vlez do mé básně o pracovním stole... mám tu nepoužívánou lampičku a rozchechtané sluníčko-svíčku a plyšovýho medvídka... třeba se Ti udělá líp ;.)
Ne, vážně - to ticho a bolest je fakt dočasný jev, přijde osvobození, mám to za sebou, vím o čem mluvím... Alespoň na dálku Ti posílám něco svých oranžových plamínků z duše pro radost ;-)
Mimochodem - hezká báseň :-)
10.01.2007 07:57:00 Cecilka
Pocit marnosti
časem s kapkami ticha
odplyne
jak voda v lesní strouze...
vždyť ani závoj mraků
nezůstává před měsícem
stát dlouze...
tvůj žal...svůj úkol tady má...
teď třeba vlky rozesmívá...
:o)
10.01.2007 07:56:00 G.P.
Ó, je to jako tichý rov,
sypaný zrnky Tvých slov.
A že vlci smutně vyjí?
Ještě žijí, ještě žijí...
