Zatracen
Zatracen
Stojím ve stínu tvých slov
a kapky ticha
dopadají na mou tvář.
S pocitem marnosti
se do vzpomínek ukrývám.
Za závoj z mraků
měsíc ukryl svoji zář.
Noc je mým spojencem
a vlci se smějí
mému žalu
Komentáře (14)
Komentujících (12)
Doporučit
Tisk
... jo vlk, to je prevít ....
ale ten zdomácnělý posedáváním po vlhkých mezích nevyje ...
... proto se jeho použití jako kulisy temného příběhu nedoporučuje ...
dají se s ním ale provádět jiné taškařice - třeba sedací koupel v heřmánku .... :-))
23.01.2007 18:55:00 | HarryHH
No jo,Ty se divíš? Stojíš ve vlhku a je tam určitě i zima a podle těch vlků jsi si i na hodnou chvíli sedl.
Chlape, takovejch roků a děláš takové blbosti.Vem klacek a vyžeň vlky.Pak vezmu klacek já a poženu tě pěkně na sluníčko.To budeš koukat jak je svět nádhernéj.
Čauky.
16.01.2007 21:32:00 | kouzelníček
...Jarčí se pochovám sám...už mám i místo...:))
...Jardo jsem s nima kámoš, ale to víš i kamarádi se mi občas smějou...:))
10.01.2007 10:55:00 | Mácha
tak ty můj chudáčku nešťastný, bych tě pochovala ale hlídá tě furt ten vlk :-))
10.01.2007 10:50:00 | Jarky
... si vlez do mé básně o pracovním stole... mám tu nepoužívánou lampičku a rozchechtané sluníčko-svíčku a plyšovýho medvídka... třeba se Ti udělá líp ;.)
Ne, vážně - to ticho a bolest je fakt dočasný jev, přijde osvobození, mám to za sebou, vím o čem mluvím... Alespoň na dálku Ti posílám něco svých oranžových plamínků z duše pro radost ;-)
Mimochodem - hezká báseň :-)
10.01.2007 08:57:00 | Levandule
Pocit marnosti
časem s kapkami ticha
odplyne
jak voda v lesní strouze...
vždyť ani závoj mraků
nezůstává před měsícem
stát dlouze...
tvůj žal...svůj úkol tady má...
teď třeba vlky rozesmívá...
:o)
10.01.2007 07:57:00 | Cecilka
Ó, je to jako tichý rov,
sypaný zrnky Tvých slov.
A že vlci smutně vyjí?
Ještě žijí, ještě žijí...
10.01.2007 07:56:00 | G.P.
